To se nám ještě nestalo. Vidět dusícího se člověka. Začalo to ouplně nevinně. Elfí šla ke kámošce na narozky a protože tam Miroslávek vezl i Klér tak vzal při jednom i Elfíka a řikal, že se pak staví na kávu. Akorát jsme obědvali (von prostě ví, kdy se má stavit) bylo mi to blbý a nandal jsem mu mističku polívky. Dělal jako že nechce, že přijel na kafe, ale stejně si dal, no prostě jenom kecy. Kafíčko už měl na stole, takže jsme si v klidu debatovali, až do doby než jsem Renátkovi dal na stůl kuřátko připravený na rajčatech a rozmarýnu (pozn. redaktora) se špenátkem a chlupatym knédlem. To bylo pořád dobrý, Míra tvrdil, že nechce a Renátek zase, že už nemůže. Vzhledem k tomu že jsem ještě nejedl a Renátek mi přišoupnul talíř, ať ochutnám, tak jsem neodolal.
Renátek už na panence trénoval první pomoc - chlupaté nohy a ruce jsou příznakem dlouhé zimy
V tu chvíli se to odehrálo. Já si nabral trochen špenátku, a jeden chlupatej knédl. V ten samej okamžik Míra zakláněl hlavu a pil kávu. Vybuchnul smíchem když viděl jak si cpu do huby tu hromadu( prej že do tý huby na ráz narvu celou krávu) a v tu chvíli jak se začal gebit vdechnul to kafe. Já sem na něj nevěřícně koukal a myslel si, že to má pod kontrolou. Zčervenal jako rak a začal vstávat, já si furt myslel že se gebí a je v cajku, ale Renka už byla v depresi. Po chvilce dušení spěchal i s hrníčkem ke dřezu, to už mu šlo kafe s nudlema a polívkou nosem ven, ale vše úspěšně chytal zpátky do hrnku, kde měl zbytek kávičky. Já byl furt v klidu, pak mu to šlo i pusou, ale taky všechno chytil do hrnku. Já byl pořád v pohodě, Renka už Miroslávka bouchala do zad a pomalu dávala poslední pomoc.
Já jsem v ilustrované knize, hledal vhodný cvik k záchraně udušence
Byl regulérně přidušenšej chlapec, ale já byl vklidu a hlavně rád, že se mu to všechno povedlo nachytat do hrnku a nevychlístlo to po celým bytě :-)))). Už se moc těšíme, až nás opět poctí svou návštěvou!!!!
Dušeníčku zdar!!!!!!!!!!!