Po smutnym oznámení, že vrchní šéfkuchař nedorazí na olympiádu, nezbylo nic jinýho, než se pustit do výroby gulášku osobně. Nastali obavy, třesavka, svírání žaludku a žaludu. Musel jsem se pochlapit a postavit se tomu čelem. Po uvolnění žaludu, bylo vše zalité sluncem a já věděl, že se do toho můžu pustit. Nakoupili jsme všechen potřebnej matroš, a po příjezdu na chajdaloupku, začali s přípravou na plný kule. Nakrájet cíbu, masinko a připravit zbylý ingredience. Najednou já debil zjistil, že jsem zapomněl na sádlo. Začal jsem bejt zase vyklepanej, naštěstí po ruce byla Renátka a sevřela mi žalud jako před tím, stres téměř okamžitě ustoupil. Ještě chvilku jsem dělal fóry, ale hned jak jsem se uvolnil, dostal jsem nápad a vytočil Pepého a zadal požadavek, aby sehnal sádlo. Povedlo se, než se všecko nachystalo, dovalil Pepé s objednávkou. Aby to nebylo málo, dostal hnedle další úkol a to aby připravil oheň pod kotlíkem. Po rozohnění, dopadla na kotlík první ingredience v podobě kostky sádlíčka. Hnedle jak se rozvonělo sklouzla k sádlíčku pětikilovka nakrájený cibule.
Hlídání gulášku, před Pepého nájezdy
Bylo okolo půl šestý, takže bylo skoro jistý, že z to bude půlnoční gulášek. Čas letěl jako blázen, proto, jsme si ho začali zkracovat pivánkem. Pepé by chtěl pořád ochutnávat,i když tam byla jenom cibulka. Najednou byly dvě hoďky pryč a cibulka začala mít tu správnou barvu. Uplně mě vyzívala abych k ní poslal kanečka se kterým se chtěla lačně pomazlit. Nedokázal jsem jí odolat, vyslišel jsem prosby a nasypal jsem tam masenko, který se začalo prolínat s cibulkou jako já s Renatkou v tokacím tanečku. Byl to uplně hříšnej tanec, po chvilce mazlení se objevila první šťávička a rázem stoupla vlhkost o 63%. Byla to nádhera, jen chyběl slastný vzdech, ten jsem ale dodal já, když jsem šťávičku ochutnal. ROZKOŠ!!! Během několika minut, věděli celý Církvice, že děláme nějakou ňaminku, bo se to rozvonělo jako kráva.
Klokotajcí gulage
Měli jsme velké štěstí, že Pepé dorazil dle předešlé dohody a dopředu nařezal dřevo :-), jinak by jsme museli místo příjemného posezení u gulášku s pivánkem v ruce, krájet dřevo na špalíčky tupou pilkou, což by nám podstatně zhoršilo celý zážitek. Když už jsme neměli sílu nařezat další polínko, tak jsme přikládali celý kusy, ale začalo hrozit riziko, že v alkoholovém oparu o nějakej zakopneme a guláš bude v prdeli. Naštěstí jsme byli opatrný a k žádnýmu karambolu nedošlo, zato bylo spoustu možností, jak si rejpnout do Pepého, že zanedbal přípravu.
Když Pepé odešel, mohl jsem si konečně odpočinout
Když se nám základek vyrestoval, bouchly jsme tam zbylý ingredience, zarestovali a zalili po okraj vodou. Když jsem se občas vzdal vařečky, vznikla hádka mezi Renatkou a Pepém kdo bude mít to privilegium si gulášek zamíchat. Pomalu jsme tam naházeli šišku chleba a pomalinku nechali probublávat. Pepovi tekly sliny až se na nich začaly dělat bublinky, chtěl pořád ochutnávat, což bylo pro mě nepřijatelné. Nakonec jsem ten nápor slin nevydržel a dovolil mu ochutnat kousek masa, lžíci sosíku a dost. Oheň začal skomírat, nikdo se něměl k tomu aby došel pro další, tak jsem se zvednul s mírnou obavou, že se vrátím a guláše bude míň. Odcházel jsem s nastraženými senzory a má doměnka se mi potvrdila. Jak jsem se vzdálil a vzal do ruky první špalek, z dáli jsem viděl jak se cpe masem. Zvolal jsem na něj a on se leknutím málem udusil, ani nežvajkal, všechno rychle polknul jen abych nepojal podezření. Jenomže na mě si nepříde. Vrátil jsem se k rendlíku a udělil mu druhou důtku před vyhoštěním. Po chvilce jsme u gulášku zůstali jenom s Renatkou, popíjeli a užívali si linoucí vůni guláše bez zjevných známek úbytku.
Poklidně jsme nechali gulášek dobublat a šli do hajan
V 00.30.54 jsme prohlásili gulášek za uvařenej. Ještě se Renatka rozhodla Pepého za jeho neposlušnost u vaření guláše trochu potrestat a vystresovat ho do bezvědomí. Začala volat, nasadila vyděšenej tón hlasu „Robik zakopnul vo polínko a vylil na sebe celej guláš, zpálil si nohu a musim do špitálu“ chvíli nevěřil, ale Renka přitvrdila, ve finále si myslim, že propadnul depresi. Nevím ale, jestli měl větší starost o guláš nebo o to že jsem si spálil celou nohu. Po chvilce lakování jsme přiznali barvu a šli do hajan.
Chuť gulášku všichni olympionici znáte, tak doufám, že přišel k chuti a hlídání jeho kvality a množství nebylo zbytečné.
PS: Mé narážky vůči Pepému jsou sice oprávněné, ale zase musím přiznat, že díky masu který dovalil a dřevu, který nařezal a dovezl by ten guláš nebyl. Ale pravdou je, že dřevo nenařezal na potřebnou velikostJ, takže jeho použitelnost byla max. 20%........
Gulášku zdar!!!!