Jak už jsem předestřel v předchozím článku, rozhodli jsme se, že ugrilujeme kančí kejtu. Byla naložená necelý čtyři dny a její váha byla necelých 10kg. Bylo v plánu, že v sobotu v pravé poledne, přesně podle středoevropského času, zažhneme dubový plamen pod naloženou kráskou. Ráno jsem si to kulil na chvilku do arbajtu, tudíš mě Pepé ujistil, že se dopoledne okolo jedenáctý staví a pokrájí pár kousků dřeva na gril, aby bylo čím přikládat. No a jak to mohlo dopadnout, přijel jsem urousanej, špinavej a k smrti utahanej z práce okolo jedný a dřevo na tom samim místě, jako když jsem ráno odjížděl. Neváhal jsem ani minutu a začal rozdělávat voheň jak hovado, musel jsem to klínovat, prostě dřina jako kráva, ale co bych pro tu kejtu neudělal. Ve dvě jsem tam pihli s Renátkem krásku a jak jsem spustil motorek dohasil si to Pepé s basičkou svijan v ruce. Měl úsměv na tváři, než jsem se doněj, jako již tradičně pustil a dostal malej pojeb za špatnou přípravu a že to je vlastně kvůli němu v hajzlu. Mezi tím jak jsem láteřil, mu naskočil motor a než jsem se vyřval bylo vše hotovo.
Těsně před naložením
Pak už nic nebránilo tomu, se pohodlně usadit a začít kalit. Uplynulo několik pivek, vodek s jujcem, hodiny se přehouply a ukazovaly 19.00. Dle posunutého časového harmonogramu, nastal čas sundat naší kočičce šatičky a ukázat jí v celý sví kráse. To co jsme spatřili po sundání negližé, nemělo obdoby. Byla to nádhera, vůně se linula po celý riviéře. Vydrželi jsme a nechali pomalu dodělat kůrčičku. Navíc jsme všicí byli v napjetí jaký to asi bude, protože z kance jsme to nikdy nedělali. Teda stejky, plátky to jo, ale celej kus to byla premiéra.
Těsně po naložení
Co myslíte jaký to bylo? Nastala ta chvíle, sliny nám vysely z koutků jako nudle a kejtička se leskla dozlatova, jak se pomalinku otáčela, tak ten tuk se po ní pomalinku přelejvall a pokapával si. Navíc u toho špíčku, jak to bylo našpikovaný to na nás vždycky malinko šplíchlo, jako by říkala „zajeď do mě a řezej“ Vše ještě umocnila nádherná vůně, která se linula celým údolím. Najednou se mi svezla ruka na vypínač, kočička se zastavila a já pomalounku zařezával první plátek. Bylo to jako do pudinku. Nejlepší na tom byla ta šťávička, která se valila hned jak jsem poprví zaříznul. První prořez jsme ani nedonesli ke stolu, pustili jsme se do toho s Pepínem jak praví masožravci. Nádech, výdech a maso v pyči. Ta chuť byla nepopsatelná, jako šťavnaťoučkej stejček. LUXUS!!!
Těsně před zabalením
Těsně po zabalení
Těsně po napíchnutí
Těsně po rozbalení
Těsně po sežrání
Ještě jsem zapomněl upřesnit, že jsme se u tý čičinky, sešli nakonec pouze ve čtyřech. Takže si dozajista dokážete představit, co to bylo za prasárnu. Ještě k tomu toho Peťula s Renátkem moc nesnědli, teda peťula cca 98g a Renátek se pochlapil a napolikal tak 500g. Veřer ješte dovalil jeden místňák, žijící pod lesem jménem Lichý. Ten taky něco pápnul, ale to bych ani nepočítal. No a tak jsme si tak seděli, žrali, pily a najednou jsme zjistili, že basa je prázdná, vodky jsou prázdný a na grilu se točí jenom kost. Ani jsme tomu nechtěli věřit, že jsme jí polkli. Prostě to byl luxus, kterej za to stojí. Sice jsem noc musel ztrávit na boku jinak bych vrhnul, ale neměnil bych :-)))
Kejtanádě zdar!!!!