Již tradiční každoroční olympijské klání, dosáhlo půlkulatých narozenin a bylo to zapotřebí pořádně oslavit. Rozhodli jsme se, že to uděláme slavnostnější a bude prasátko se soudkovou přílohou. Všechno začalo peckově. Tejden dopředu jsme valili pro čuníka s Pepém. Kuchli jsme ho, napíchali, naložili a všechno běželo podle plánu. V pátek jsme se sešli všicí krom JAVA teamu, kterej nechtěl v útlém věku přepínat malou Anetku :-))).
Olympionická skvadra
Ještě před tím než se v pátek všicí sešli, tak jsme ráno postavili trampošku, aby los harantos měly kde hopsálos. Bylo to zakryté překvápko pro celou mojí family. Pepé jí přivez na louku, jako že je půjčená od něj. Ještě jsme kamuflovali krabice, aby to vypadalo autenticky. Nakonec Gregorovi řeknu, že to bude rachota jí složit na zimu. Už několikrát jsem to málem propálil a nakonec se mi to takhle debilně povedlo propálit jako školákovi. No debil!!!!! Ale nenechal jsem se zahanbit a dělal jsem jako by nic. Pomalu se k nám odpolednem prodíral podvečer. Pepé mezitím dovalil chlazení a soudek. Sotva jsem narazil a dopil třetí kousek, začaly se sjíždět olympijonici.
Páteční předgáblík
Nálada byla výtečná, když se všicí usadili, začali jsme grilovat masino pátečního večera tzn. co kdo dovezl. Samozřejmě Johny dlouhá klobása se nenechal zahanbit a jako jediný dovezl maso k masu, spíš přílohu k masu -(kuřecí a klobásky). No divil jsem se tomu celej víkend, ale to nic nebylo proti tomu, když si sebou dotáhnul dva lahváčky, My tam vytuněnej soudek s chlazenim a panáček má zmlsanou hubu a radši si dá lahváče, než točenej žejdlík. Navíc si dal jenom jednoho a druhýho si zabalil domu, aby mu ho někdo náhodou nevypil. Když se pak dekoval dom, samo že si nezapomněl přibalit ty prázdný láhve, vzal si jich pro jistotu víc aby měl na další kousek, až vklouzne do výru velkoměsta!!!!! Ale to jsem dost odbočil, aspoň vidíte jak ta bolest ve mě pořád dříme. Snědli jsme všechno co se ugrilovalo, nakonec i ty přílohy k masu a začali jsme se věnovat popíjení. Okrajově i organizaci zítřejšího klání.
ranní klání na trampošce
Pili jsme vcelku s rozumem (teda někteří), já šel spát brzo v 0.37 hod, bo jsme měli domluvený na druhej den ráno v 6.30 přípravu selátka, naplnění zelánkem, no prostě komplet servis a přípravu na rožnění. Někteří vytrvalci jako Renátek s Pájou krafaly až do tří do rána.
souhra olympijských kuchařů
Ráno jsem měl nastavenou hlavu na 6.12 hod a kupodivu zvonila na čas. Byl jsem jak zmlácenej, všicí zařezávali jak medvědi, jenom sliny na bradě, drobný prďánky a odérek linoucí se ze všech stran. Bylo to celkem přijemné tropické vlhké a trochu nakyslé klima, ze kterého jsem se nakonec rád vypotácel. Proploužil jsem se mezi haldou těl, poslepu našel klíče od auta a mazal za Pepém na přípravu čunčete. Cestou k autu jsem zklepnul par ospalku, který mi bránily ve výhledu a plynule se rozjel opileckou rychlostí do horních Církvic. Musel jsem ho řádně telefonicky probudit ale po chvilce už jsme šli na to. Vyvalili jsme čuníka na stolek a pomalu ho začali opracovávat. Z vrchu to bylo fajné, ale jak jsme se pustili do začišťování dutiny, krku a k pleckám začal nás nenápadně paralyzovat závan smrti. Chvilku jsem si myslel, že stojím pořád v ložnici, ale po chvilce jsem zjistil, že bych si to jenom moc přál. Polil mě studenej pot, snažili jsme se ho ještě oživit, protože představa, že to prase vyhodíme a nebude co hodit na gril mě dost děsila. Celý jsme ho ořezali, ale mpc to nepomohlo. Možná už jsme si to i sami vsugerovali, ale nakonec jsme to vzdali a nechtěli riskovat, že ho budeme celý dopoledne točit a pak ho stejně zahodíme. Byla to rána pod pás, když jsme se z toho probrali, začali jsme přemýšlet co dál. Operativně jsme se rozhodli, že zajedeme do makra a při nejhoršim koupíme nějaký plátky. Já bez dokladů, voba ještě trochen namrdaný, jsme si to kličkovali do Ústí. Přijeli jsme tam v 7.20, otvírali od osmi, ale pro zlaťáky je tam otevřeno dřív tak nás to pustilo za první dveře. Jenomže to pravý překvapení teprva přišlo, když Pepé vyndal kartu a zjistil, že mu jí zrušili pro malou účast při nakupování, zmocnila se nás doslova bezmoc. Nakonec nám pani na přepážce nabídla vystavení jednodenní karty. To mě trochen vytáhlo z depréze a už si to dupeme do slaďáčku s masinkem. Nakonec jsme měli štěstí, protože tam vyseli plecka po 6kg a jednu vymazlenou desetikilovou PRAŽSKOU ŠUNKU. To už mi nalilo i trochu optimizmu, protože jsem věděl, že přece jenom něco budeme točit :-)))) Zbejvalo to všechno rychle našpikovat, okořenit, zabalili do alobalu a natlačit do grilu. Tvarově jsme z toho udělali prasátko aby nikdo nic nepoznal a my je na to mohli z pozvolna připravovat.
Johny dlouhá klobása v kleštích
Před devátou jsem dovalili s čuníkem a dřevem na chajdaloupku. Všicí už byli nastoupený v bojových pozicích a čekali na instrukce. Marťa se zhostil ohně ostatní kucí nanosili dřevánko a začalo to. Náladička výborná, já rád že se to zvládlo a snad to dobře všechno dopadne. Když jsem viděl, že mají všichni co dělat, posadil jsem se do svého ministerského křesla s úmyslem krátkého odpočinku. Sotva má vytuněná prdelka dosedla na polstrované ministerské křeslo, začala mě obskakovat ministryně kávy, která mi vmžiku donesla kávičku, následoval miláček se snídaní a hned v těsném závěsu Fáňa, kterej si pro mě připravil Jima s kolou a malý pívánko na trávení. Byl jsem jak král. Posnídal jsem a uvelebil se s jahudkou a Jimem v bazénku. Slunko začalo pálit jako sviňa a už bylo jistý, že to bude peckovej den. Najednou se tam z čista jasna zjevil JAVA team, následovala dlouhá výtačka, placáčka a líbačka. Když už jsme konečně byli všicí, tak mohlo začít jednání olympijského výboru. Po chvilce jsme zjistili, že jsme všechny podklady na olympii nechali doma (pravidla, soutěže, hrací karty atd….), tak musela začít holá improvizace, ale díky hravému duchu a bojovné náladě se to dalo dohromady. Vokolo druhý to vypuklo, děti byli nadrbaný a lítali zmateně z jednoho stanoviště na druhý. Do hodiny bylo dosoutěženo a po zásluze jsme mohli jít k pípě a natočit si krásnej zlatavej.
zahájení LOH
Mezitím jsme se rozhodli odkrýt všem tajemství skrývající se pod alobalem, tvářící se jako prase. Všichni koukali, ale nakonec to po prvním tácku pražské šunky pochopili a možná nám i odpustili. Ta desetikilovaka se polkla za tři hodinky a už se jenom dozlatova dopejkali ty plecinka, byl to puding, radost pro hubu!!!!!!!
Rožnění skoro selete
TÍMTO SE JEŠTĚ JEDNOU VŠEM ZŮČASTNĚNÍM OMLOUVÁM ZA ZTRÁTU PŘÍTELE A KAMARÁDA, KTERÝ SE PRO SVŮJ OSOBYTÝ ZÁPACH ROZHODL OLYMPIÁDY NEZŮČASTNIT A VŠEM DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A ODPUŠTĚNÍ TAK VELKÉ ZTRÁTY!!!!
Po gábliku, jsem jako předseda usoudil, že se vyhodnocování účastnit nemusím a šel si trochen dáchnout. To se později ukázalo jako velká chyba, protože mi to všicí celej večer vyčítali. Vzbudil jsem se akorát na vyhlašování cen, všechno výbor zařídil luxusně a já nemusel nic dělat. Rozdali jsme ceny a jako zlatej hřeb večera vytáhli na počest pátého výročí olympie překvapení v podobě dortu ovšem (nebyla to običajná trasená torta ale marcipánová torta s guĺarom a gulamy), kterej zařídil Miránek s drahou. Jako krásný, hebký a sladký!!!!
malá anetka v opatrovnictví tety Krku
Dali jsem si kafánko, někteří s dortíkem a vyrazili na tradiční večerní fotbálek, kterej nás měl vrátit do formy. A taky vrátil, hlavně do reality. Všichni jsme funěli jako svině, pot z nás jenom stříkal a Johny dlouhá klobása v samém zápalu hry, dokonce zapomněl ukázat svůj udatný klobás všem spoluhráčům. Po hodině lítání za tou kulatou věcí, jsme se vrátili střízliví a hladoví. Jako vosi jsme se vrhly na masino a soudek. A opět tu byla ta bohemská nálada, už si jenou pořádně zamrdat a bylo by to dokonalý!!!!! Nakonec nám musel postačik panáček JIMA a hned bylo fajně. Kolem dvanáctý padnul sud a začali odpadat první oběti olympie. Jako první a jako pára nad hrncem se vypařily šerifové JAVA teamu. Kdo následoval nemusím dlouho uvádět Johny dlouhá klobáska který nám tvrdil, že jde bručet na hrášek a v těsném závěsu family Doboszůůů. No a ta zbylá skvadra se příjemně propíjela do nědělního rána.
Degustace předolympijského menu - podávalo se maso k masu tedy kuře
Poslední den už nebylo co chlastat vo to víc jsme museli jíst. Pokrájeli jsme zbylej matroš, dopili co šlo a pomalu se chystali k odjezdu. Johnymu jsme slíbili prýmovou fotečku, tak jsem byl rád, že jsme na to nezapomněli:-)))))
no coment
Nakonec si Johny ještě zahopsal na trampošce, pobalil si prázdnýho lahváče a už jsme si to po závěrečném úklidu všicí mašírovali dom. Celkově myslím, že se to fajně povedlo i na ten dost bolestivej exces s prasátkem!!!!! Už teď se náš tým RR-JEBaK těší na další olympii.
Celá fotogalerie:
Výroční olympii zdar!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!