Bylo to krásný středeční dopoledne, my byli na chajdaloupce a Pepé myslivec se zmínil, že dneska asi pude na lov. Jak jsem to řek Gregorovi, bylo vymalováno. Uháněl (telefonicky) Pepu celý odpoledne, jestli to platí a de se na lov. Bohužel, byl nedostupnej tak nálada u Gregora značně poklesla. V devět hodin vrzla branka a byl tu v plný myslivecký, jestli deme s ním. Nenechal jsem se dlouho ukecávat a poprvé jsem se k nim přidal i já. Renátek dohlídnul na to, abych byl teple a hodně oblečen, zkontrolovala, zda jsem si dostatečně zastrčil tričko do trenek, mikinu do tepláků, bundu zapnul až ke krku. Při poslední výstupní kontrole jsem byl ještě ošetřen postřikem proti klíšťatům (což když jdete lovit je ideální, aby Vás zvěř necítila). Gregor si prošel stejným procesem a po poslední otázce zda nechceme svačinku či bumbání jsme si to svižnou chůzí valili do auta. Nahupsali jsme do pasatu a vyrazili přes lom do lesa, kde si Pepé postavil svou vlastní kazatelnu(posed). Cesta lomem byla hrbolatá, no hrbolatá, byla to cesta na pyču, kde by nikdo z nás osobákem nikdy nejel, taky tam jezdí jenom tatry. Ale Pepe s jeho oblíbenými slovy „to je v pohodě“ valil s plynem na podlaze vzhůru do lesa. Cestou nás provázelo občasné škrtnutí nebo bouchanec do podvozku (není se čemu divit, když na přední nápravu byl navýšený tlak bezmála o půl tuny). Najednou mega hup rána a my byli v lese.
i když se snažil nám neutek
Vyskákali jsme, vzali dalekohled, flintu a jak mravenci si to mašírovali ke kazatelně. Najednou sedím a koukám na louku osvícenou měsícem v pozadí s plným krmelcem. Než jsem se vzpamatoval z velikosti kazatelny, protože to bylo jako 3kk s terasou (každý z nás zná posed o velikosti max. 2 míst a strachem že se co nevidět zřítí k zemi), už to začalo z lesa pomalu šustit kančí guláš, biftečky a jiné pečeně. Do hodiny si tam pomlaskávali čtyři svině. Vzal jsem si dalekohled a byl jsem rád že jsem na ně viděl, no viděl jsem šmouhy a slyšel mlaskání. Pak si vzal dalekohled Pepa a povídá „ to jsou dvě bachny 70kg a lončák“ (roční prase, který se teď smí lovit) ale blbě natočenej. Přišel jsem si jako slepej debil. Několikrát vzal Pepíno flintu, ale ten gulášek se mu vždycky stočil, takže nemohl pálit. Takhle to šlo asi hodinu, když se za náma vynořilo hejno prasat. Bylo to jako když na tu louku vběhli mamuti. Nasvícený štětinatý hroudy. Pepa vzal dalekohled a přečet si je, s uspokojením pravil, že to je to co hledáme. Vzal flintu, jenomže mezi tím je vyhnaly bachny. Zkoušeli to tak dlouho, až se dostali na mojí stranu. Jenomže já byl po větru, ještě jsem trochu smrděl, tak se nebylo čemu divit, že jak nás ucejtili vzali lajnu. Naštěstí jsme měli v záloze guláše u krmelce. Trvalo to ještě tak hodinu, než ten lončáček dostal rozum a natočil se, jak měl. Pepa vzal flintu a šeptal „než budu střílet, dám Vám vědět“zamířil a já v klidu čekal, najednou mrda jako kráva až mi z toho málem vylítla nudle. U krmiště se to rozvířilo a prasata vyrazili směrem k nám. Trochu to za náma zachrochtalo a byl klid. Pepa řek „dáme cígo a vyrazíme“, jenomže já jsem hovno slyšel, než mi to stačil vysvětlil a já to pochopil, tak dokouřil a vyrazili jsme ke krmišti.
to je von mého grilu šampión
jasně pochopil svou pozici v potravním řetězci
Byla tam rudá skvrna jak hovado, měli tada jistotu úspěšný trefy. Hledali jsme barvu (krev) ale moc se nám to nedařilo. Zajeli jsme pro Salinu (fena od psa hledající zvěř), která nám měla pomoct najít úlovek a taky aby se to naučila bo je ještě mladá. Protáhla nás po lese, což je v noci nevídaná záležitost, ale vždycky jsme skončili u skvrny. Pepé už to chtěl vzdát a zajít pro psa spolumyslivce, ale v tom Robert veliký našel barvu , která vedla přímo ke kazatelně.. Nakonec jsme ho našli asi 15m od kazatelny. Byl to nádhernej kousek s váhou okolo cca 30ks. Pepa ho hnedle vyvrhnul a bylo to až k něuvěření, mělo prostřelený srdce a játra i tak byl schopný letět jako střela asi 100m. Zapanoval ve mně krásnej pocit lovce, narvali jsme mu větývku do tlamy jako poslední skus a už jsme ho táhli jak neandrtálci k autu. Naprasáka jsme ho foukli do kufru a drncali si to po vytuněný cestě zpátky.
Nádhermej zážitek, všem masařum vřele doporučuji!!!!!!
Myslivosti zdar!!!!!!!!!!!!