Pátek 27.6. 2014

A je to tady, roček utek jak hovno a olympie se k nám vrátila v plný síle. Hnedle ráno jsme s Renátkem valili dokoupit poslední věci a rychle mazali všechno připravit. Večer měl přijet Fáňa s Pájou, tak jsme to chtěli mít nachystaný, abychom měli čas poklábosit. Než jsme se nadáli, už byl rozpálenej gril, bo jsem Fáňovi chtěl ukázat, co to je pořádnej plátek na gril (a ne průhledná kotletka) v záloze byly nachystaný i hambáčky. Jedinej nedostatek bylo to, že jsme neměli pípu k soudku, tu měl Pepé na schůzi myslivců, ale slíbil, že jí večer dovalí. Popravdě jsem o tom někde ve skrytu duše pochyboval, protože jejich schůze jsou proslavené po celém širém okolí. S Renátkem jsme si na Fáňu vymysleli takovou blamáž a to, že ho přivítáme se slovy „Fáňo gulášek se spálil je to v pyči“. Aby jste to pochopili, pro něj je gulášek do hlubočánku jako SVATÝ GRÁL.

kovbojská přepadovka

Tak si tak kujeme pikle a najednou v nás hrklo, z dálky slyšíme výstřely a hlasité „přepadení“ vlítla na nás trojice kovbojů a pálila po nás jednu kulku za druhou. Fakt vymazlený kovbojové, vzali to opravdu poctivě a poprvé přijel někdo na olympiádu v dohodnutym mundůru.  Jenomže Fáňovi brzo spadla brada, protože jsme mu řekli, že gulášek je v pyči. Chvilku zmateně chodil všude možně, ale když nic nenašel, skoro zkolaboval. Plácnul jsem mu jako náhradu plátek, hambáče, ale i tak si neodpustil neustálý narážky na mojí adresu a navíc chci gulášek nahradit hloupim plátkem. To se mi ještě podařilo v průběhu večera rozbít voďourka a měl jsem to na talíři znovu „když máš míchat guláš tak někde trtkáš, teď rozbiješ vodku, loni si zkurvil celý prase“ prostě jel do mě na bomby. Renatka se uculovala, ale vydržela v utajení a podporovala naší verzi.

na této krajince je Pája v pozadí s mr. Pešourem a mr. Pepém

Pili jsme bráníčka z petky, přikusovali plátek a smutně koukali na soudek se svijanama. Pepé měl dovalit s pípou na devátou, ale zdržel se někde u flaštičky s myslivcema. Musel jsem pořád hlídat, jestli už nejede, protože jsem tušil, že jeho první slova by byli „dáš mi koštnout gulášek“ a to jsem si nemohl před Fáňou dovolit. Najednou se z noci na poli vynořilo světlo, bylo jasný, že valí Pepé s pípou. Rychle jsem mazal na pole, abych mu vysvětlil situaci. Přijel ještě s Pešourem (spolu myslivec), voba trochen nametený jak hovado. Naštěstí vše pochopil a držel s náma basu.

dirigentská hůlka, ze které se v zápětí vyklubalo brčko

Sotva malátnou chůzí dones pípu k sudu, a s přesností chirurga ho na poprvé narazil.  Hned začal roztáčet. Natočil i nám s Fáňou, i když jsme před sebou měli plný půllitránky. Jak buchly štuci o stůl, zpozoroval na stole několik megaburgrů. Mlsně si olíznul a pomalu si je nahrával před sebe. Pak si zamrmlal pod oholené vousy „můžu“  a začal je vdechovat. Zbyli nám dva kusani, a Pep= je vdechnul během pěti minut, neuvěřitelnej rekord. Upozorňuju, že to byli hamburgry jak hovado a pro dospělou osobu je jeden až až. Když dojedl, otřel si mastnou pusu, pokapaný tričko a začal Fáňovi vykládat, že to je v pyči, že je po gulášku. V tu chvíle se Fáňa restartoval a bylo po křehkém příměří, zase šel po mě jako blázen. Nakonec se Pepého  zrak upnul na svítící brčko. Nejvíc ho zaujalo, jak drží v hustý pěně a všem nám to začal názorně ukazoval a dopodrobna vysvětlovat.

už se blíží k správnému otvoru ano a je to brčko

Pešour se moc nechytal (teda my taky ne, protože jsme poslouchali Pepého výklad o brčku), reagoval jenom když jsme kolektivně doobjednávali v akci ňáky flašky od Renatky kamarádky. Při čtení jednotlivých druhů alkoholu se mu u slova Bífítr rozzářili oči jako králíkovi když má myxomatózu, úsměv od ucha k uchu, s blaženym výrazem zalovil v peněžence, vytáhnul dvě kila a řekl „no“. Bohužel pro něho, jsme tento seznam četli ještě jednou, protože všichni nepostřehli druhy chlastu na seznamu.  Co myslíte, že nastalo u slova Bífítr. Správně, ouplně to samí. Ještě že jsme to nečetli víckrát J.

Pak nám s Pepínem ukázali, jak to vypadá na myslivecký schůzi. Začali vášnivě debatovat, než si všimli, že je všichni sledujeme se svěšenou čelistí. V hlavě jsme si okamžitě srovnali současný stav myslivosti v ČecháchJ. Čas pokročil, byly dvě ráno a my zodpovědně šli do hajan, abychom na tu sobotu byli řádně nachystaný.

Sobote 28.6. 2014

Ráno jsem rozlepili oči a roztočili první plivánko, než Fáňa vylez ze stanu, vytáhnul jsem gulášek a rozpálil pod ním i rovnou i v grilu. Mezi tím už holky udělali ranní kávičku, a jako poslední se vypotácel Fáňa. Buď dělal že nic nevidí, protože gulášek už zaváněl jak hovado,nebo to jenom dělal, protože byl nasranej, že jsme si z něho udělali prdel. Renátka ho několikrát posílala pro pití a pro dorta, takže chodil pořád okolo a nic. Museli jsme ho tedy poslat cíleně, dal jsem mu dvě prkýnka ať jde přiložit. Přiložil, tak jsme ho vybídli, ať ho zamíchá. Dělal jako by nic, protože si nechtěl přiznat, že se nachytal. Po chvilce přestal dělat kina a začal kolem rendlíku kroužit a ochutnávat. Netrvalo dlouho a už ho ládoval do hlubočanu.

sqadra zbožova

Než všichni přijeli, namalovala mi Elí na mí mužný holý tělo šátek, pásek s koltama a na ksicht vyfikla krásnej knír a monokl. Jenom jsem nasadil klobouk a byl jsem kovboj jak hovado. Pak Eliminátor zmalovala všechny ostatní, teda hlavně všecí Kindři. Postupně doráželi ostatní účastníci LOH. Byl jsem jako Šerif hluboce zklamán z jejich nepřipravenosti. Jako příklad uvedu Johnyho dlouhou klobásu s jeho drahou. On triko Adidas ona triko Fila, On kšiltovku Ona vlasy. No hnus, horší kovboje jsem neviděl. Naštěstí jsme měli několik plonkovejch klobouků, tak jsme jim je narazili a Eli je umělecky doladila, že po chvilce nebylo poznat, že jsou z tohohle století. Jako poslední dorazil brašule s celým JAVA teamem. Ty měli aspoň podomácku vyrobený kovbojský klobouky, který byly hustě variabilní, dali se z nich udělat i škrtící kroužky. Takže jsme je uschovali, protože jsme měli tušáka, že by se večer mohli hodit.

Čárka v plné síle papá

Konečně jsme byli všicí po kupě a tak mohlo začít krmení kovbojů. Prali jsme to do sebe horem, dolem. Nejdřív gulášek, mezitím na grilu, chytali zlatavou barvu plátky krkovičky.  Marťa navíc začal rozpalovat svůj mega gril, kde vyráběli s Verčou pizzy všech druhů. Byla fakt luxusní a za chvilku všichni funěli a nevěděli co si nacpat do chřtánu dřív. Na všech bylo jasně vidět, že by to chtělo šlofíčka po obýdku :-))

Anetka stavebnice

Nebylo ale zbytí a museli jsme začít s přípravou olympie. Sepsat soutěže, rozdělit je a připravit balíčky na hledání pokladu. Okolo druhý to vypuklo. Děti lítali jako pakobylky a soustředili se na všechny soutěže, aby získaly první cenu. Zhruba po hoďce bylo hotovo. Pepé měl připravený hledání pokladu, který mělo proběhnout po soutěžích, aby byl klídek na spočítání výsledků. Najednou se mu udělalo šoufl. Bylo mu fakt zle, chvíli jsme si mysleli, že to ani nedá. Ale rozdejchal to a pustil se do toho. Rozdal dětem instrukce a ty si to valili po určené trase, kde hledali indicie které jim měli napovědět, kde je ukrytý poklad. Nakonec se jim podařilo všechno najít a rozluštit indicii „písek“ rozhrabali celej písek na zahradě a pak si uvědomili (s menší nápovědou rady starších), že máme ještě písek nad chatou. Když si to uvědomily, vyrazili jako střely a poklad po několika minutkách našly. Mezitím velký westerňáci spočítali výsledky olympiády a nastalo vyhlašování a předání medailí vítězům. Děti byly jak na perkách. Letos jsem vyhlašování předal svýmu zástupci Johnymu a ten se toho ujal s vervou jemu vlastní, přečetl jméno a řekl „gratuluji“ halt je to formát a hlavně rétorik. Předal diplomy a vyhlásil první tři placy:

1.       Adamitusin Brťka

2.       Elfí

3.       Matfyz junior

Po předání cen se vyhlásila volná zábava. Děti se rozprchly a my se šli konečně naplno věnovat žrádlu a alkoholu. Napíchli jsme jedenáctikilovou kejtičku, a pořádně pod ní rozpálili doubek. Čas letěl jak hovado, přišlo mi, že jsme ani nedopil pivo a děti nás začaly popichovat, že už by jsme měli jít hrát fotbálek. Ještě se mi nechtělo tak jsem jako šerif stanovil čas na 18.30. Těsně před fotbálkem to Pepé s drahou vzdal a po neúspěšném léčení pod ořechem se valil natáhnout a rozdejchat ten nápor na žalud. Dá se jen polemizovat, jestli to byla střevní chřipka, nebo byl zmožen hamburgry a alkoholem z brzkého rána tohoto dne. Prostě mu bylo na pyču a my se museli obejít bez jednoho hráče, teda vlastně bez dvou, bo Fáňa se kopnul do malíčku a nemohl hrát, proto se pasoval do role rozhodčího.

Dětské komando

 Přesně v 18.30 odpísknul první poločas. Nejdřív jsme to jako starci dětem nadělili, ale v druhý polovině to srovnali na 6:6. Nakonec rozhodčí, prodloužil a vyhlásil náhlou smrt. Po několika vážných okamžicích se nám povedlo dát góla a porazit tak naší omladinu 7:6, ale bylo to o fous, všichni jsme byli vyflusaný jak bernardýni. Rychle jsme se šli občerstvit a zakrojit si první plátky z kejtičky. Ta byla sice výborná, ale stačilo pár plátků a bylo zase narváno. Holky si popíjely sangrii a my se statečně drželi pivánka.

fotbalový výron se letos obešel bez Johnyho klobásy

Den kurevsky letěl  a jako mávnutím proutku se přehoupnul do noci. Trochu nám do toho začalo poprchávat, ale tím jsme se nenechali odradit. Čárka nezklamala, zapadlo sluníčko a rychle mazala chrupkat cca 8:41, jako slepička do kurníčku, no prostě klasika. Postupně začali odpadávat všichni, až nás tam zůstalo míň než bych čekal. Já, Fáňa,  Marťa, Johny. Pak jsme si s Fáňou dali dovezenej alkohol v podobě bífítra. To bylo mega osvěžující. Než jsem se nadáli, seděl tam jenom mžourající Jenda, který vymýšlel jak mi zdrhnout do pelechu a smějící se Fáňa, kterej byl šťastnej, že má nalitej žejdlík ginu.

Mazlení s jendou

Poslední přeživší alkkoholici

Spokojenej Fanoušek

Přesně podle Jendovi aplikace v telefonu jménem Aladin, začalo ve 2:30 chcát. Tak jsme se s Fáňou a slzou v oku rozloučili a rozpustili to, bo už všichni byli tuhý. Jak jsem se zvednul, se mi to žrádlo všechno zhouplo a já se málem posral. Několikrát jsem se musel zastavit a pořádně zabrat, abych neměl únik. Zvládnul jsem to. Byla to mega úleva a po chvilce už jsem ovíjel svojí Renatku a spokojeně upadl do komatu.

Neděle 29.6. 2014

Ráno nám moc nepřálo, bylo zataženo jak hovado a vypadalo to, že každou chvilku sprchne. Kupodivu Čárka ještě spala a tím zanedbávala svoje ministerstvo, protože nikomu nedělala ranní kávu. Halt jí museli zastupovat jiní a my jako ministerská rada si ještě rozmyslíme, jestli jí tuto atraktivní funkci svěříme i příští rok!!!!

Nenechali jsme se otrávit tímto nešvarem jedné neschopné  ministrině, sundali kejtičku z grilu, a začali snídat. Někdo dal přednost dortíčkům, ale někdo to zvládnul všechno jednim vrzem.  Fáňa si dal samozřejmě hlubočan, jak jinak že Fanoušku. Tak si to žereme a najednou z čista mračna začalo chcát. Nejdřív jenom trochen, ale pak se to rozjelo jak hovado.

To bylo ouplně nahovno, nemohli jsme hrát žádný gamesky ani tančit ZUMBU, prostě nás to zasraný počasí připravilo o jeden den olympie. Než se to celý odpískalo, dorazil se na nás podívat i Pepé ve své vrcholové formě. Tváře propadlý, žebra se tlačily přes tričko, do kterýho málem udělaly díry. Takhle zbídačenýho jsem ho ještě neviděl. Pak se všicí pomalu začali balit a předčasně odjíždět. Byl to smutnej pohled, hlavně proto, že toho ještě mraky zbylo a ani jsme se nezkalili. Ale nezapírám, že po těch pár pivkách a třech dnech chlastu jsem se v tom hnusnym počasí docela těšil na kavalec. Než jsem se vzpamatoval a dopil šestý pivko všichni byli pa. Už si ani nepamatuju jak jsem se vypotácel, ale vím že jsem se šel okoupat do Labíčka a po ulehnutí na kavelec jsem byl během několika sekund tuhej.

Tímto bych chtěl všem účastníkům olympie poděkovat za účast a pohodovej průběh šestého ročníku LOH!!!!

Prosíme o zaslání všech fotografií a pořízených videozáznamů, ať se o ně můžeme podělit i s ostatními :-))

Olympošce zdar!!!!