13.6. 2014 Čtyřicet Valdů
Po několika dnech jsme se vraceli do kraje čtyřicátníků, do Ryjic. Jen jsme se posunuli o kousek vejš, na větší plac a hlavně tam bylo studený pivínko. Už jsme s nima nekalili, teda když opomenu minulou čtyřicítku, tak dva nebo tři roky, takže jsme se přirozeně těšili, co se stane tentokrát.
Připravili jsme si pro Valdu, krásnou urničku, kterou jsme ještě ten den natřeli a vytvořili nápisy. Dovnitř dostal balíček poslední záchrany a originální písničku „Už ti Valdo není dvacet let“ na poslední cestu. K tomu dostal ještě nějaký píčoviny, flašku, brejle, knihu proti stresu atd….
Po příjezdu, nás čekal pořádnej kopeček pěšky a pak dlouhá rovinka, než jsme došli ke zdroji alkoholu. Přišlo mi to jako věčnost než jsme se tam přes ten plac dobelhali (protože jsem do tý urny dal písek, aby to bylo věrohodný). Ani jsem nikoho nepozdravil a naštěstí Valda pochopil, že potřebuju pivo. Po uhašení žízně jsme se všicí pozdravili a já s lítostí zjistil že tam byla i minulá oslavenkyně Dituš a jako oporu si vzala její sestru Vláďu. Trochu mi to zkazilo večer a usadil jsem se do koutku, protože mi bylo mdlo z toho, jak jsem si vzpomněl na ten tenkej plátek a teplý pivo. Naštěstí se mi Valda začal věnovat, tak mi bylo fajn. Valda začal grilovat, šel jsem ho zkontrolovat a hnedle jsem ho trochu zmrdal, že to děla na pyču. Po troše rejpání a přemlouvání jsem mu to vzal se slovi“jsi oslavenec tak se bav“ mi to s radostí předal, stal se tedy ze mě hlavní grillmanem. Svůj koutek jsem sice opouštěl pouze když jsem šel ke grilu, ale Valda se mi věnoval natolik, že jsem si ani nepřipadal odstrčenej.
Po několika hodinkách asi jedný, jsme přešli z pivánka na vodečku. Měli tam chlastu pokokot, ale čtyřlitrovou FINLANDIU jsem už dlouho neviděl. Hned jsem se chopil lahve a začal nalejvat paňáky do plastových panáčků, na zapití jsem nalil i do kelemu s jujcem v poměru 1:1 taky vodečku a vrhli jsme se do ťukání, který jsme imitovali pusou, bo kelímek není tak zvučnej. Pak už to mělo rychlej spád. Renatka donesla kazeťák, tak jsme všicí zumbyli jako debili. My s Valdou jsme šli po zumbě běhat do kruhoví vohrady kde cvičej koníky a tam se nám líbylo. Po třech kolečkách jsme se vrátili vyflusaný jak oři v říji.
Najednou se to přehouplo a jak zhasnul gril cca ve 00.01 hod, najednou z čista jasna jsme tam zůstali jenom my a Valda s Léňou a jejich kleine Vyldíkem. Valda už začínal bejt solidně namrdanej, kalili jsme si do pohody a Léňa chtěla asi Valdu probrat. Bohužeů jí nenapadlo nic lepšího, než po mě švihnout kousek dortu, kterej měla před sebou. Trochu mě to vzalo, ale než jsem uronil slzu, měl jsem v ruce půlku dortu, kterej si to záhy svištěl světelnou rychlostí přímo na její ksicht. Pěkně to plesklo a rostříklo se to jak pěkný hovno spíš sračka. Hned ho začala olizovat a větší kousky po mě začala mrskat nazpátek. Já se nedal, našel jsem ještě jeden štráfek, zaběhnul jsem za ní a rozmazal jí to za výstřich, na krk ksicht a udělal jí pomádu ve vlasech. Byla to prdel (teda já se ohromně bavil)a konečně Léňa vypadala trochu k světu. Valdu to taky trochu probralo z kómatu, čož byl pravděpodobně účel.
takhle dopadla po zásahu
a já samo že v cajku
Napomádovaná Léňa usoudila, že je trochu urousaná a že by se potřebovala opláchnout vodou, protože ráno jela pro druhýho synátora a asi by se zděsil kdyby jí takhle viděl. Takže Renatka s pocitem, že je v poho, nastartovala kárku a kulila si to s Léňou k nim domu, aby se okoupala a když už tam byli tak vzali peřinky aby nám v noci nebyla v karavanu ziminka. No a jí tam zůstal se skoro spícím Valdou sám. Chtěl jsem ho vytáhnout z nejhoršího tak jsem nalil vodku, zapálil cigárko,
vokouřil bumblastr a naladil českej rozhlas. Ty krávo, tam si zrovna valili JEZZ a to bylo suber. Valda se začal kymácet i se stolem a pomalu se začal i zvedat. Než se děvčata vrátili už jsme si to s Valdou JEMOVALI a byli uplně fit. Najednou jsem slišel burácení motoru a Renatka přijela autem až ke karavanu. Nezmohl jsem se ani na slovo, a kočičky taky ne. Spadli jim sanice když viděli jak jsem Valdu vykurýroval a kalil zase s náma. Po chvilce okolo půl třetí šla spát Léňa s malim (mladym) a my tam zůstali do svítání. Najednou jsem svým bystrým zrakem zjistil, že moje samička není přítomna a silným čichem zjistil že se z karavanu začala linout vůně jejího lůna. Šel jsem to pro jistotu zkontrolovat a měl jsem pravdu, už byla v negližé a kulila si to do pelechu. Tak jsem šel taky, pak ale Renatka udělala osudovou chyby. Teda spíš pro mě. Zželelo se jí Valdy, že bude chrápat venku a šla pro něj. Nějakym způsobem ho dotáhla dovnitř, k nám do jednolůžáku. Raději jsem Renatku přehodil ke kraji aby nepřišla o poctivost a postavil hradbu ze svýho těla. Gebili jsme se jak debili, ale najednou se Valda přiblížil nebezpečně blízko k mímu análku a já hýkl. Několikrát ještě spadnul a po nezdaru šel za svítáním a vodkou. My, v domnění že Lěňa v klidu spí, jsme si to v karavanu 1kk rozdali.
Ráno, teda asi za hodinu nám začal houkat alarm u auta. Až po probuzení, jsme zjistili, že vez namrdanej, ale nevymrdanej Valda Léňu domu, bo musela jet pro toho Jiřulu. Při tom nám to trochu nakóřil do nárazníku. Dokonale probuzená se Renka pustila do úklidu a já rozpálil gril, bo tam byli ještě nějaký klobásky a bylo líto mi je tam nechat. Ale po zjištění co tam zbylo chlastu, jsem měl chuť se zase zkalit, ale ovládnul jsem svoje pudy a popíjel jenom nealko. Olizoval jsem první klobásku a dorazila Léňa asi to cejtila a nevymrdaná dostala taky chuť na klobásku, to Renatka se jenom usmívala a přikusovala zeleninovej salát. Při snídani jsme probrali události proběhlé noci a zjistili, že nás Léňa celou dobu poslouchala. Asi jsme dělali pěknej bordel, ale vona ta čubka poslouchala i to naše mrdáníčko a prej se náramně bavila (já bych se taky bavil se vidět). Teď vlastně chápu, proč tak rychle přijela, když ucejtila tu klobásku, čubka nadržená. Jooo a Valda nedovalil vůbec, bo byl mrtvej a připoután k lůžku na celý den. Ukázala nám koníky a vyprovodila nás se slovy „příští víkend to zopakujeme“.
Tak jsme zvědaví, jestli prolomíme bilanci jednou za tři roky, nebo jubilea a naše kalby budou četnější a vtipnější jako tenkját.
Děkujeme za pozvání, bylo to fajn a už se těšíme na další příjemné posezení a intelektuální hovory.
Valdovi ZDAR!!!!!!