Osud nám nadělil přirozenou žravost a život nám dal do cesty dobrý restaurace. Netrvalo nám dlouho při výběru a rozhodování týhle vyvoněný restaurace v centru Práglu. Co je to za model, už jsem předesílal v pozvánce na tuhle akcičku. Konečně nastal ten slavný den a my si to ráno vykoupaný, vyvonění, vyholený, vyralili z domova rovnou do lůna obžerství AMBIENTE BRASILEIRO. Celý jsme se klepali blahem a nemohli se dočkat, ani jsme nemohli sejít schody jak to s náma třáslo, no jako děti před vánocema. Začalo to sice kapánek smutně, bo Vlastík si pokurvil koleno a tudíž si tuhle merendu musel nechat ujít, proto bychom tenhle článek, chtěli věnovat především jemu, aby alespoň očima prožil to blaho, co nám se prohnalo trávicím traktem.
Měli jsme na desítku spycha před Hlavákem v Ausigu. Přišli jsme o deset minut dřív a Pepíno s Pájou, už byli v očekávání a s dobrou náladou. Pája sice taky měla něco s kolenem, prej hustě řádila na Pepanovi a nějak se majzla vo postel, Pepan to zase popisoval z jinýho úhlu pohledu, ale to je na samotný článek. Pravdou je, že nás to hned na začátku zájezdu rozparádilo a už jsme se vezli nejen ve znamení sprostých slov (jak je u nás dobrým zvykem), ale taky konverzačních dvojsmyslů. No prostě hnedle byla prdel jak hovado. Pokoupili jsme pivko, lístky na vlak a hendle čekali na perónu. EC Hungaria dorazila na čas, naskákali jsme tam jak kamzíci a obsadili sezení u vokýnka :-))). Musim říct, na to že to bylo EC 171 Hungaria, bylo na sedadle mezi opěrkama, bylo na mě proklatě málo místa, no halt Maďaři jsou asi prťaví, jiný vysvětlení pro to nemám.
nejde si nepovšimnout Pepana jak mastí svojí dobyvatelskou igru
sice namáčklej v sedáku, ale blaženej z toho co mi Renátek naznačoval
Cesta byla v celku příjemná, tichá a rychlá. Jenom Pepíno každých deset minut vytahoval telefon. Ze začátku mi to bylo divný, než nám Pája vysvětlila, že poslední měsíc si ulítává na nějaký strategii, kde staví armádu, kácí les a jiný pýčoviny. Vstává k tomu v noci, usíná s telefonem, klasickej závislák. Takže, jsme se docela bavili, hlavně když za Lovosicema ztratil signál mobilový (měl strach, že mu někdo napadne jeho vesnici a vymlátí armádu). Konečně jsme přijeli do Práglu. Měli jsme třicet minut na přemístění do restaurace. Našli jsme to jako by nic a už u vchodu se na nás smály krásný fotky žrádla a po otevření prvních vstupních dvěří zase fotky olé BRASILIAMIO.
vstup do žrádelny
upoutávka a ten ananas I. jakost luxus
holky pózovaly
kucí pózovali
Jak jsme sešli do restaurace, ujala se nás šatnářka, u který jsme si nechali kundy. Za ní stála pani za pultíkem, který jsme nahlásili rezervaci zajištěnou Ferym. Odvedla nás k našemu stolu, kde jsme se pohodlně usadili. Cestou jsme míjeli obrovský rautový pult plnej dobrot usazenejch v ledu. Za pultem stál týpek připravující sushi a ústřice. Sešli jsme po pár schůdkách do hlavní restaurace, cestou nás uctivě zdravilo asi deset vrchních, jako podkres si to tam duněla samba, Renátek se začal jemně pokrucovat, jako mamba před útokem (má to za následek ZUMBA). Byl jsem mírně nervózní, protože jsem nikde neviděl žádný hovězí, ale to mě během několika desetiminut přešlo. Jak jsme dosedli, přišel k nám mega milej pan vrchní. Ukázal nám menu, popsal co nás všechno čeká.
na stole si všimněte červených koleček, které jak níže často používané jako off-line
Pak nás poslal k rautovýmu pultu, kde jsme si mohli nabrat podle chuti co se nám zamlouvalo (takže všechno). Popisoval, jak kolem stolu bude chodit obsluha s několika druhy mas na šavli a bude nám to skrajovat dle chuti na talíř. Na stole jsme každej měli kleštičky a tím jsme si oříznutý maso přidržovali, aby nás ta šťáva při dopadu na talíř nezcákala. Dál byly na stole kolečka (na horním fotu vyobrazená), z jedný strany červený a z druhý zelený. Podle barvy věděli klucí s tyčkama plnýma masa, jestli máme trávicí pauzu nebo nám můžou nabízet a ládovat to do nás dál hlava nehlava. Táckum jsme dali pracovní název on-line (zelená) a off-line (červená).
Objednali jsme pivko a rychle mazali nahoru k rautovýmu pultu, aby nám to ty nevyžrali. Každej si naložil plnej talíř dobrůtek a hurá ke stolu dlabat. Skromnej výčet materiálu na talíři.
· Ústřice
· Olivy
· Ananasovej sált
· Sushi – několik druhů
· Salát s mořskými plody
· Různý rolky, jednohubky
· Pršut
· Marinovanej losos – luxus
· Marinovaná krkovička
· Mega bochník sýra, jako celý kolo cca 20kg
· Lilek plněnej čímsi tvarohovým
· Různý máčky
· A spoustu jinejch pochutin, ale nechtěli jsme přepálit začátek a zapůsobit jako burani
Jak jsme dosedli ke stolu s naloženejma talířema, začali jsme hamat a musim říct že všechno bylo super. Rendě s Pepanem teda moooc nejely ústřice, ale to mě zase jo (pravda je že mě jelo všechno). Vrchní nám namastil na stůl pečivo (bagetky a sýrový kouličky), rýži s fazolema, domácí hranolky a smaženej banán. Byl jsem umírněnej, protože mě Fery varoval před ládovánim zbytečnostma a počkal si na hovězí lahůdky. Talířek jsme polky asi za půl hoďky, obsluha nám je vyměnila za čistý a já už netrpělivě vyhlížel maso.
dojídání pochoutek od rautovýho pultíku, teď si jako správný gurmáni ťukáme ústřicema
Po chvilce jsme spatřili první chodící lahůdky na tyčce. Začali z lehka - klobáska, srdíčka na bazalce, kuřecí prsa balená ve slanině a kuřecí stehna. Všichni jsme byli pořád on-line, tudíž, každá tyčka co si to pelášila okolo, se u nás zastavila. Nastala situace, kdy nám u stolu došlo pečivo, zastavili jsme tedy našeho vrchního a objednali si ho. Pája, ale v zajeti dvojsmyslů, se zoufalým výrazem v očích, houkla na odcházejícího pana vrchního a zvolala "hlavně mi prosím doneste kouličky", samo že měla na mysli sýrové koule jako že pečivo. Všichni jsme bouchli smíchy včetně vrchního, ten už věděl, že si s náma užije prdel jak hovado.
jedna z prvních tyček - vepřová klobáska, tu jsem si nedal bo jsem byl v očekávání
Mezi tyčkaři taky běhali pánové s tácama a nabízeli různý typy ryb, upravený několika způsoby. My, ale ochutnali všechny, ikdyž jen na začátku, protože pak už to bylo jenom o tom jednom!!! Např. tam nosili okouna, kapra, lososa, pstruha a bazilišek z Harryho Pottera.
Pořád jsme fotili a Renátka si nechla zaplej foťák na stole. Zastává totiž teorii, že se míň vybíjí baterie, než když ho pořád zapíná a vypíná. Po prvnim nájezdu tyček, jsme si dali pauzu na pivko a cígo. Všichni jsme byli off-line jen Renátek zůstal nevědomky on-line. Po pěti minutách, když se u Renky pořád někdo zastavoval a nabízel žraso tak Pepíno zahlásil “ Renááát hoď tam off-line“ načeš mu Renáteka usilovně a s velkým přesvědčením začala vysvětlovat teorii o vybíjení baterií ve foťáku. Ona totiž pochopila, že po ní Pepíno chce, aby si vypla foťák a nepochopila, že jí jen naznačoval to, že k nám ke stolu pořád někdo chodí jenom proto, že je on-line. Svůj kolosální omyl, pochopila hned vzápětí, protože jsme se opět všichni váleli smíchy.
vábyl jsem tyčkaře svým mlsným vybrujícím jazýčkem
Po dogebení a objednání další rundy pivínka, jsme nasadili režim on-lime. A konečně to začalo „hovězí“. Přišla k nám první tyčka s hovězí svíčkovou, pán byl taky dlouhán jako tyčka. Dal mi na talířek takovej camc co nestál za řeč, ale později jsme to začali oceňovat. Pepíno si vybral kousek z vrchu tyčky a vrchní zavtipkoval „áááááá pán je horňák“ a to neměl dělat, Pepíno pohotově zareagoval „jak jste to poznal, joo vy máte lepší výhled“ a zaměřil se pohledem na Páju. Dlouhán zčervenal, my vyprskli a ten večer se u nás chudák už nestavil, vzal si jinej radši jinej okruh.
Pepínos mio s prvnim flákem hovězího
Najednou se tam vyrojilo asi deset pánu s tyčkama, který pořád rotovali. Bylo tam spousta druh mas jako – hovězí přední plec, zadní kejta, svíčková, hřbet, rumpsteak, vysoká roštěná, uzená plec ze selete, jehněčí hřbety na různý způsoby, třeba s parmezánem, mořskou solí, pikantní atd..
netrvalo dlouho a na můj vybrující jazyk se nalepilo několik tyčkařů
Pánové se s vytrvalostí točili a to především kolem nás, protože jsme byli pořád on-line. Bylo to naprosto úžasný. Byli chudáci tak ucaprcaný, protože nebyli zvyklí, že by někdo byl pořád on-line a museli tolik běhat. Nakonci už nám místo jednoho plátečku zkrajovali minimálně tři. Néé to nebylo, že by byli ulítaný, jenom vyděli jak nám hrozně chutná a nic jsme neodmítli, tak nám prostě začali dopřávat. No taky si s námi kluci užili značnou prdel. S tím týpkem co nosí na horní fotce klobásku, jsme se hustě natlemili. Přišel k nám po nějaký době a místo hovězího si to štrádoval s kuřecim. Jenomže my měli nahozenej úspornej režim na hovězí a tudíš se nechtěli zaplácávat podřadnym kuřecim. Zastavil se u nás připravenej zakrajovat a já mu povídám, my nechceme jenom krávu. Hned se rozohnil a povidal my tady krávy nemáme, jenom mladý bejčky. Pak se zadumal a povídá "možná tady někde jedna chodí". No vod tý doby to byl náš oblíbenec, ikdyž na začátku chodil s cedulkou na zástěře KRISTÍNA. To jsme měli trochu pochybnosti, ale pak ho někdo upozornil a vše se srovnalo a byl to náš ANIVALDO.
předuzená kýta ze selátka, Pepi výraz hovoří za vše je to čirá blaženost, ANIVALDO nám chtěl namluvit že to je kuřecí stehýnko a já podotkl, že asi od Fukušimi
Byly asi dvě hodiny, všicí jsme se hodili off-line a nápojovej vrchní nám doporučil hruškovici na trávení. Povidal nám, že má hodně zbytkovýho cukru, zraje v dubovejch sudech a je to nějakej luxusní Švýcarskej model. To už nás s Pepínem nemusel moc přemlouvat. Jak to přinesl ke stolu, koukali jsme na to jako hrušky. Byl to troj panák, kterej byl ve spodku propojenej, takže se to podle náklonu přelejvalo zrovna do toho panáka ze kterýho piješ. Byli jsme z toho vykulený a když přišel vrchní, tak se mu Pepíno svěřil s tím, že ze začátku si vůbec nevěděl rady jak to má pít. Nakonec nám vyprávěl historku o návštěvě jednoho pána z dálného východu. Ten říkal "balšoje" a snažil se celýho trojpanáka narvat do huby. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nebyli za úplný debili, ale možná někde v hlouby duše nás to taky napadlo, ale nikdo to nechtěl přiznat. Mimochodem musím uznat že lepčejší hrušku jsem nepil!!!!!
dali jsme okoštovat našim kočičkám a Renatce ten zbytkovej cukr zamotal hlavu, podle výrazu bych skoro typnul že chtěla změnit orientaci
No a jak jsme dopili, hnedle jsme tam mrskli on-line. Začalo se nám to zase nosit, Pepíno už házel OFF-line skoro pořád, ale když mi to kluci skrajovali na talíř, skoro pokaždý neodolal a nechal si taky skrojit. Najednou se mezi rotujcíma tyčkama s masinem, vyrojili tyčky se žlutejma koulema. Z dálky jsme přemejšleli co to je, Pája už se rozplývala :-))), ale když se jedna tyčka přiblížila k nám, zjistili jsme že je to grilovaný ananas. Každýmu nám zakrojili a když jsme ochutnali, tak jsme tekli blahem. Fakt ta chuť nás každýho ouplně dostala.
ananasovej koncert to je štěstí a vidíte ty lososový nehty, na ty je Renátek právem pyšnej
To bylo uplně fenomenální a k tomu masu, no snový. Probudilo nám to všechny chuťový buňky, snad už si jenom zamrdat a bylo by to grandiózní. Pak už k nám s tím ananasem chodili pořád. Zeptali jsme se ANIVALDA jak to dělaj. Povidal že ho jenom oloupou a hoděj na gril, ale že to doma neuděláme, bo tady se tak dobrej ananas neprodává jenom III. a IV. jakost. Jim ho do restaurantu prej vybírá nějakej typ na Kostarice a je to I.jakost, takže sloďoulinkej jak kundička, nevim k čemu by ho přirovnaly holky, ale já jinak nemůžu. Ale když se holky po konzumaci ananasu, chtěli nechat vyfotit s roztomilým černouškem, bylo jejich přirovnání a rozbouřené chutě doslova nadosah.
co dodat - afrodisiakum
Kolem třetí Pepan skolaboval a nechl si odnýst talíř, se slovy že už nemůže. Byl jsem zaskočenej. Tyčkaři už nás dobře znali a i když jsem měl cedulku off-line, přišel ke stolu otočil jí na on-line a skrajoval mi masino na talíř. Neměl jsem úniku. Postupně odpadly holky a já jelikož jsem byl na tolik tyčkařu sám, s hovězim nabouchanym až v krku, vzdal svoji bitvu a nechal si odnýst talíř. Zaplatili jsme a chystali se do centra, kde jsme měli spycha s Ferym, Pájou a jejich majinkatou Natálkou. Neš jsme opustili Ambiente, zaúkoloval jsem Renátku ať nafotí ten gril, kde točeji to masino.
to bych chtěl mít na zahradě
Renátek by to chtěl mít taky na zahradě, ale prej jedině s tím černouškem
Pepan mě v komatické náladě chtěl pokosit jako to sele
S velkým funěnim jsme se vypotáceli po schodech ven a zamířily do centra pod koně. Tam jsme udělali jedno foto a mazali ke kavárně v tramvaji uprostřed Václavskýho Václaváku, kde jsme měli sraz s FPN.
Václavké foceníčko
Pepan se nemohl ani nadechnout jak byl narvanej a půl čtvrtý navrhoval jestli už nepojedeme domu
Po chvilce dovalila celá rodinka. Natálka si to už ťapala jako ďábel. Všichni jsme se pomuckali, jenom Natálce se ke mě nechtělo. Fery jí doma asi hučel do hlavy, ať k tomu velkýmu strejdovi nechodí. Ale nakonec jsme se skamarádili a dokonce mi při odjezdu dala hubánka. Dohodli jsme se že si to pokulíme na staromák a pak na Karlův most. Cestou se Pepíno s Pájou pofotili se sochou a já s Pepanem zase s hovězim kilovym biftekem.
pan socha
Pepíno už nevypadal moooc nadšeně
Na Sratomáku, byli Svatomartinský trhy. Všude stánky s občerstvením, voněli tam pečený kejty, klobásy atd.....hužel my byli tak nažraný, že nic. Ale jak zavoněl svařák s Fanouškem jsme neodolali a hnedle do sebe dva kopli. Šli jsme pod orloj, bo se blížila celá a chteli jsme vidět figurky. Ale bylo tam lidí jak nasráno, takže jsme stejně viděli hovno. Poslouchali jsme aspoň bimbání a neudělali ani snímek. Chtěli jsme na Karlův, ale Páju bolelo koleno a potřebovala na WC, tak jsme se rozhodli tam nepochodovat a vydali se do Paladia na kofiii.
bylo mi líto že jsme to nevyfotili, tak pro ty co to neznají toto je Pražský orloj
a toto je Karlův most
Co se nestalo, když jsme doťapali k Paladiu, oblíbená kavárnička s nejlepčejší kávou ve středních čechách byla plná. A protože močák Páje už skoro praskal, šli jsme naproti do Kotvy. Hnedle jsme tam sedli do kavárny a popili kávičku. Renátce už malinko slehlo tak si dala ovocnej košíček, Pepan na tom byl taky opoznání líp, pronesl totiž po dvou hodinách prvních pár slov a rovnou dvojsmysl. Obsluha byla velice příjemná, takže jsme poseděli jenom nezbytně nutnou dobu a vyrazili.
Pája s Naty v kavárně, je vidět že Natálka má na nepříjemnou obsluhu svoje argumenty ani nemusí mluvit
Před Kotvou si holky dali retko a my s klukama vyrazili na pivko, bo jsme v postraní uličce uviděli nápis Pilsner Urquell. Ale před hospou byl stánek, tak jsme každej koupili tři plechy a stoupli si u barovýho stolku na ulici. Bylo to romantický, najednou mi zabublali střeva a já musel pelášit na hajzlík vypustit ventyl. Holky se k nám přidali, objednaly si svařáka a vměstnali se k nám. Potom Pepan zjistil na svým mobilu dřívější spoj do Ústí. Mělo to jet v 19.44, ale zřejmě jak tam pořád válčí, tak se mu ten mobil celej rozesral, přotože jsme na nádraží přišli v 19.30 a vlak odjížděl v 19.31. Poprali jsme se s tim statečne, před hlavákem v parčíku jako bezďáci, jsme dopili plechovky s pivínkem a šli do Burger Kingu na hamulu. Pepan s námi moc nekomunikoval, protože se věnoval jen svému telefonu, ani si nedal hambáče, za to já neodolal!!!!!
na Páje je vidět že by si chtěla Natálku vzít domu k Pepánkovi
Fanoušek spokojenej po zdlábnutí toho největšího burgra co vyráběj
a mě vodfláknul majinkatym čízem, ale já mu to neměl zazlí
Blížil se čas našeho odjezdu, tedy vlakem kterej já už předtím vypsal na Houštíky a to ve 20.50. Rozloučili jsme se, Pája uronila slzu smutku a už jsme si to kulili na perón. Vlak v mžiku přijel a my znenadání valili zpět do Ústí. Všichni jsme si vypráveli zážitky jenom Pepíno se nám nevěnoval, protože mastil pořád tu svojí strategii. Cestou jsme ještě debatili kam vyrazíme v Ústí, ale nakonec jsme jeli dom. Přijel pro nás Páji taťka, byl tak hodnej a vykopnul nás na Klíši. Ještě jsme si doma poseděli a s plnejma pupkama šli vokolo jedný do hajan.
Opravdu to byl mega gurmánskej zážitek a všem kdo mají rádi maso, ho vřele doporučuju. Tímto bych chtěl taky poděkovat Fanouškovi, kterej nám vo tom řek a zarezervoval místo v restaurantu. Taky se rozplíval jak dostal od Páji poukaz do SUSHI baru. Prej to bylo luxusní, přežrali se tam jako svině. Takže máme motivaci na příště!!!!!!!!
Pozor nebezpečná hra,okamžitě vyvolává závislost. Prosím nikdo nehrajte, bo dopadnete jako Pepíno"
Fotogaleria kompletna:
https://maaax.rajce.idnes.cz/AMBIENTE_BRASILEIRO
AMBIENTE Zdar!!!!!!!!!!!!!
Více zde: https://houstici.webnode.cz/products/a12-11-2011-vyzrany-ambiente-brasileiro/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: https://www.webnode.cz