Vydařené čáry

Pálení čarodek začalo ouplně nenápadně, začali jsme jak už to tak bývá stahovat větve po jarním ouklidu na jednu hromadu, aby jsme ty naše skvělé hebké a teplé čarodejnice mohli upálit.

No a jak si tak připravujeme kdo se nám to vynořil , brašule mio s Vláďou a Adámkem. Tak rádi jsme je po tý dlouhý době viděli, ale co osud nechtěl, hlava pomazaná, jako že já, jsem chvátal s přípravama na grilování kejty (vepřové ne psa), vše už bylo připravené jako vždy, jen nám chybělo dovařit grilovací tyč a zprovoznit pohon rožně, no jak se řiká maličkosti na konec. Místo abych se věnoval návštěvě, tak jsem s mladšim rafanem Pepanem a jeho taťkou (kterej je mimochodem mooooc šikovnej svářeč) pustilo do svařování rožně. Po několika pivkách se konečně dílko povedlo a rožeň byl zavěšen.

Ochutnávka jak to celý vypadalo

Když kucí rafanovic odešli začal jsem se věnovat brašulkovi s rodinou, ale nedalo mi a chtěl jsem ještě vyzkoušet pohon na rožeň (zní to velikášsky, ale je to obyčejnej motorek na stěrače), Pepan mi podal autobaterii s nabíječkou a mohlo začít testování, první pokus se nezdařil a motorek se ani nehnul. Vzal jsem ho tedy do svěráku a jako správný odborník jsem se snažil ozubené kolečko přivařené na motorku rozhýbat, tušíte správně, že se mi povedlo jen utrhnout ozubené kolečko z motorku, který se jinak ani nehnul!! Nenechal jsem se odradit prvním nezdarem a s klucíma jsme vyrazili k autu, že to zkusíme z autobaterie, která je stoprdo nabitá, ale jaké nás čekalo překvapení, když jsme nemohli otevřít haupnu a za boha jsme na to nemohli přijít, začal jsem pochybovat o našich managerských schopnostech "-)))). Nakonec otevřel haupnu brašulka a bylo. Po tomto náročném zkoumání jsme zjistili, že motorek je nefuknční, takže celá snaha přišla vniveč. Museli jsme vymyslet alternativní pohon, což se nakonec povedlo, jen jsme s kýtou pootáčeli (ručně) a zadržovali rožeň háky, aby se nám to neprotáčelo.

No a jak jsme to celý dodělali, brašulka s rodinkou se pomalu chystali k odjezdu, to jsem si je opravdu užil, tímto se jim omlouvám a příště jim to vynahradím :-)).

Mezitim začal náš malý nejstarší prohánět Rendovu BÁBU, tedy ne jeho starou, ale klasickou Javičku babetku, oublně se do toho zblbnul a jezdil jak zběsilej tam a zpátky.

Pak už začalo poklidný napíchnutí kejtičky na rožeň, ruční pootáčení a neřízená oslava. Okolo půl sedmí nás Pavel odvedle informoval, že v Prackovicích prší :-)), a to bylo naplánovaný, že v sedm zapálíme fatru, pověřili jsme tedy Pavla ať hlídá počasí v Prackovicích dál a uvidíme (jen pro upřesnění Pavel hlídal počasí celý víkend má to v telefonu a Prackovice jsou cca 7 km od Církvic). Po půl hodině nám bylo oznámeno, že v Prackovicích už neprší a tak jsme společně vyrazili. Fatra chytla jak papír a za deset minut už jsme zase seděli u kejty, ta nám byla nejbližší.

Pak už vcelku večer nic nenarušovalo, jen Vlastík rafan furt odbýhal k hokeji, no ale my jsme mu to odpustili a popili jsme i za něj. Po devátý, se k nám přidali sósedi z druhýho odvedle a táhli jsme do rána.

Bo si myslím, že to byli vydařené Čáry tak rožňum zdar a sejdeme se u jehněte.