PRVNÍ NÁVŠTĚVA U ADÁMKA

Přehoupl se sotva měsíc a kousek od narození Adámka v 18.01 hod, už jsme to s krkem hlavy pomazaný nemohli vydržet a vyrazili jsme vokouknot, našeho v rodině nejmrňavounkalinkatějšího Adámka jak se říká z blízka. No a bylo to nemliš tak jak sa říká na fotce krásný, ale v reálu uchvancancujcí, je prostě boží usměváček náš malej panáček. Když jsme ho začali fotit, rukou nás odháněl, asi mu přílišná popularita v tak útlém věku nedělá dobře.

Ale hnedle po prvním pomazleníčku už nás začal brát, a ani občasné focení ho nevyvádělo z míry, u tety Renči se mu taky líbilo,

ale později sám poznal, u koho mu je nejlíp, asi ze mě ještě cejtil maso po sobotní grilovačce, nebo je prostě po nás masař jak hovado a vrhnul se na mě jako utrženej a pak už mě nechtěl pustit. Barunka sice trošinku žárlila, páč má taky ráda masinko i tatínka, ale vše jsem jí nakonec vysvětlil a ona to pochopila.

Přece jenom je to ženská a je celá jako můj krček pomazanej, tak začala trojčit a samou zlostí tetě likvidovala ovocný tea. Mě dokonce okořenila čajíčkem i vynikající kávičku, ale i tak jsem jí hrdinsky vypil.

Po úklidu nám brašulka nainstaloval hovězí polívčičku "ňamiňami" přímo pod rypáček, škoda že nemám foto, a s plným břuchem jak hovado jsme se vydali napříč Vyšehradem. Celou cestu jsme se olizovali, až se za náma veselý turisti ohlížely.

Po vydatné procházce se pomalu den přehoupl do odpoludne a jelikož byla neděle a my slíbili ještě jednu návštěvu, pomalu jsme se vydali na cestu, ale už teď se na Vás zase těšáme papa....